Každý člověk má své potřeby. A čím je společnost civilizovanější, tím je takových potřeb více. A aby je dotyčný mohl uspokojit, musí mít pochopitelně dost peněz, kterými by za to mohl zaplatit. Protože zadarmo ani kuře nehrabe, o prodejcích a poskytovatelích služeb ani nemluvě.
Zdá se to být prosté. Člověk prostě chodí do zaměstnání, podniká nebo dejme tomu pobírá penzi nebo nějaké ty státní dávky a za to dostává peníze, za které má žít. Jenže potíž je tu v tom, že ne vždy dostane dotyčný tolik peněz, aby jimi všechny své potřeby a touhy uspokojit dokázal. Nejednou není takových peněz dost, a člověk aby si pak kdeco odpíral.
Do určité míry takové odpírání si nemusí vadit. Člověk vezme v potaz to, že má jenom omezené příjmy, a rezignuje na pořízení si něčeho, bez čeho se konec konců dokáže obejít. Jenže co když to dospěje tak daleko, že už by měl dotyčný kvůli finanční tísni oželet i to, co ke své existenci nezbytně potřebuje? Co když někomu nestačí jeho příjmy ani na naprosto zásadní věci, bez nichž se nedá normální život vést?
V takové chvíli může přijít vhod půjčka. Zájemce o nějaké ty dočasné peníze navrch může oslovit některou z finančních institucí, a pokud mu je osudem přáno, dostane tu potřebné finanční prostředky k dispozici a může jimi momentální nedostatek vykompenzovat.
Jenže co když dotyčnému odmítnou vyhovět s tím, že je tento nedůvěryhodný, že v jeho situaci není záruka, že dokáže splácet?
Pak přicházejí vhod nebankovní hypotéky. U těch se totiž nepožadují ani zbytečně vysoké příjmy žadatelů, ani jejich čisté registry dlužníků a další pozitiva. Tady bohatě stačí, když se může zájemce o půjčku za tuto zaručit zástavou nemovitosti a když má příjmy postačující ke splácení. A kdo to může nabídnout, tomu zde pomoc určitě poskytnou. A to za naprosto optimálních podmínek.